Naruto - Krátký život v Suně - Dílovka

30. dubna 2009 v 17:12 | YukiRa
.......................................................PROBLÉMY! JAK JINAK...........................................................

-Ještě chci informovat ty co sem chodí (mno moc vás Zní, co?:D), že jméno Garani se bude objevovat i v jiných příbězích... A navíc, tento příběh není nijak totožný se seriálem Naruto... je to prostě z hlavy :)...

"Tak už doprdele vstávej! Jak může někdo být tak líný!" řvala po domě máma Garani. "Vždyť už vstávát, už vstávám..." Garani zamžourala do denního světla. Sedla si a prohrábla si krátké vlasy. Velice kvalitní, jelikož nepoužívala žehličku na vlasy, nebo jiné a podobné nástroje (malá poznámka autorky nikdy neuškodí 8-)...). "Tak co děláš ještě v tý postely?!" zařavala na ni znovu máma. Garani dokulhala ke kuchyni. "Já mám dneska dopoledne volno." zívla. "To nevadí, můžeš alespoň uklidit. Já už musím do práce." informovala svoji již patnáctiletou dcerku (sorráč, možná budu potřebovat, aby jí bylo už 15... XD). Máma Garani obešla a po chvíli bylo slyšet zaklapnout domovní dveře. Garani se znovu protáhla a sedla si ke stolu. Hladově se dívala na rohlík na kuchyňské lince. Dokonce by jeden řekl, že rohlík raději přiletí, než aby tam musel snášet její hladový pohled. Nakocec Garani vstala a pro rohlík si došla. Pak vyběhla schody do koupelny a udělala hygienu - coby mladá KUNOICHI, ona si přece někoho musí najít. Sama sobě přišla divná a chtěla vědět, jak je to u jejího okolí. Myslí si to všichni? Všichni to stejné, co ona... nebo... nebo možná ne. Podívala se na sebe do zrcadla. Udělala na sebe pár šklebů a pak se šla oblíct do svýho pokojíčku, který pořád působil trochu dětsky (neberu ze skutečnosti). Vzala si na sebe svoje obvyklé věci, které potřebuje k výbornému splnění misí. Někdo zazvonil. Líně šla otevřít.
"Nazdar, kazekage-sama nás volá do kanceláře." byla to Matsuri. Garani kývla. "Jenom si vezmu věci." dodala a vyběhla po úzkém schodišti nahoru. Dojedla poslední kousky rohlíku a popadla svůj malý batůžek, který si přidělávala na nohu (jak se to sakra jmenuje...). Její nejoblibenější zbraň byl velký SHURIKEN. "Můžem." řekla a zamčela za sebou dveře.
"Takže půjdete předat tohle cenné zboží do skryté deštné venice, ano?" neřekl jim co to je. Neřekl jim, jak rychle to mají převézt, jen, že je to cenné a že to tam mají dopravit v bezpečí. Mluvil vždycky tak tajemně... Garani se rozhlédla. "Proč pět?" zeptala se. "Tři by stačily." dodala. "Protože bezpečnost přepravy je nanejvýš důležitá." řekl a jak nečekaně tajemně. Garani, Temari, Matsuri, Kankurou a Gaara. Pětičlený tým. "Temari, ty budeš řídit celou skupinu. Jestli nemáte dotazy, vyražte." řekl a otočil se k oknu. "HAI!" řekla Temari. Pak vyběhla ven a my za ní.
"Co tam vlastně je?" zeptala se Matsuri. "Nevím, ale Kankurou s tím vypadá, jako červená karkulka." zasmála se Garani. Matsuri horlivě přikývla. Garani byla o dva roky starší než Matsuri. "Přidejte." zavrčel Kankurou a schválně přidal.
"Neodpočineme si?" zeptal se vyčerpaně Kankurou. "Ne, na to není čas! Odpočneme si po odevzdání té věci!" Temari brala své úkoly velice vážně. Kankurou si odfrkl. "Tak jo, odpočneme si." Temari zalomila rukama, jakoby byla jeho matka. Taky když má úkol, jako nejstarší z těch tří, je hlídat, tak musí být něco jako matka. "Garani-chan, koukej!" zašeptala Matsuri a ukázala na Gaaru, který jen tak seděl na kameni. "No a?" zeptala se - nějak moc to nepochopila. Pak jí to došlo. Ušklíbla se. "Tím mě prosimtě nezatěžuj." zavrčela. Gaaru neměla vůbec ráda. Byl postrach vesnice, co byste si mysleli vy, když zabíjí lidi? (zdržuji své pocity, snažím se psát realně...) Taky Garani byla dobrá analitička, ale Gaarovo chování neuměla odhadnout. Takový lidi prostě neměla ráda. Když se Matsuri dál kochala výhledem na Gaaru, Garani vstala a poodešla k Temari. "Co je v tom košíku?" zeptala se. "Nevím, nekoukala jsem se, ale radši se ani kouknout nechci." řekla Temari úplně vážně. "A kam že to máme odevzdat?" zeptala se znovu Garani. "Do deštné." odpověděla Temari. Vedle v křoví něco zašustilo. "Psst!" Temari si přiložila prst k puse. Když se dlouho nic nedělo, Temari si sedla na kámen. "Musíme být pořád ve střehu." Temari se dál nejistě rozhlížela. "Vyrazíme?" zeptala se. "Mohli bysme." zavrčel Kankurou. "Tys chtěl přestávku!" vystřelila na něj svůj otrávený šíp Garani. Kankurou nebyl připravený a tak dostal plný zásah. Pouze si odfrkl. "Tak jdem!" řekla rázně Temari. Všichni se odrazili od země - sámo nepůjdou pomalu, jako nějací staří lidi. Garani před nosem proletěl kunai a následně se naproti nim objevili nějací ninjové ze Zvučné. Byli tři. "Já sem to věděla!" vykřikla Matsuri. "Ale houbi si věděla." vykřikla jedna KUNOICHI - nepřátelská.¨"Byli jsme nenápadní." dodala. Dvě dívky, na stejné úrovni IQ se hodlaly dohadovat dál, ale tolik času oni neměli. "Vyřídím to, vy běžte." zavrčel Gaara. "HMPH! Jak si hraje na hrdinu!" Garani zkřížila ruce na prsou. "Tak to ani náhodou. Si myslíš, že tu smetanu slízneš sám, co? Ale to se pleteš! Zůstanu tu sama, nebo s ním!" řekla rozhodně Garani. Temari se zamyslela. "Ze Zvučné nejsou nijak špatní, ale nejsou zase na úrovni mise A. Nevím, jaké má Garani schopnosti, ale vím, že Gaara si s nimi asi sám naporadí..." "Dobře." rozhodla. "Jdem!" dodala a odrazila se. Matsuri a Kankurou ji následovali. "Tak to ani náhodou!" vykřikla nepřátelská KUNOICHI a hodila proti nim tři kunaie. Garani byla v pohotovosti a kunaie nepřátelské KUNOICHI se srazily s jejími. "Dobrá." řekla Kunoichi. Byla stejně stará jako Garani. Byli s ní ještě dva další ninjové. "To zvládneme, pak si vyzvedmeme tu věc!" zavřískala nepřátelská KUNOICHI. "Nebuď tak hrr! Nejdřív se v klidu představ." řekl jeden napravo od ní. "Dobrá! Jsem nepřekonatelná, krásná a silná Timue!" udělala směšnou pózu. "Já jsem Nipum a tohle je Katum." Garani měla co dělat, aby se nerozesmála smíchy. Ti dva si byli podobní, ale ty jména! No kdo je vymýšlel! "Co chcete po nás?!" vyštěkla Garani, ale stále jí cukaly koutky. "Lord Orochimaru potřebuje tu věc, kterou vy přenášíte do Deštné! A my to splníme!" vykřikla Timue. Po chvíli trpaného mlčení se Timue zrádně usmála. Všichni tři se odrazili od větve stromu, na které stáli. "To je váš konec!" vyštěkla Timue a hodila po Garani čtyři kunaie.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Prosím CLicK

*ClicK* 100% (239)

Komentáře

1 _Garani_ _Garani_ | 30. dubna 2009 v 17:42 | Reagovat

WOE? to jako že nemám ráda Gaaru?? to si děláš prdel? :D ... :( ....  hej a ty krátký vlasy a že si je nežehlí :D ... hej ale dobrý---:D

2 YukiRa YukiRa | Web | 30. dubna 2009 v 18:11 | Reagovat

neboj se... musíš se dočkat, dyť je to jenom první díl  8-)  :-D ... tak se neboj!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama