Suna 4ever - 1

30. května 2009 v 14:05 | YukiRa

Znovu a znovu jsem pročítala dopis. Už jsem si dokonce pamatovala i první dvě věty. Normálně bych skákala radostí, ale teď mi bylo do breku.

"Cooožee!" vykřikla Alkima, moje nejlepší kamarádka. "Zopakuj mi to ještě jednou." dodala už v klidu. "Moje pravá matka chce, abych za ní jela." opakovala jsem poslušně. "Cooožee!" vykřikla znovu Alkima. "Zopa..." "Ježíš!" zaječela jsem prozměnu já. Naštěstí už zvonilo.

"Kdy jedeš?" zeptala se, když jsme se loučily. "Už za pár dní. Myslím za tři..." Rozloučila jsem se s ní a myslela jsem, že se rozpustím - tím, jak jsem byla smutná. Pomalu jsem se šourala domů...

Už jsem měla zbaleno. Musela jsem poze odevzdat klíče svojí macešce. "Tak se tam měj, a pošli mi dopis." řekla trochu opile. Kývla jsem a dala klíče na stůl. "Autobus ti jede za půl hodiny." dodala. Dala jsem jí pusu na tvář a odešla z bytu, vstříc novým dobrodružstvím!

Takhle jsem si to moc nepředstavovala. Autobus vypadá, jakoby se měl každou chvíli rozpadnout. Nejsem ani dobrodružný typ. Dala jsem si věci do zavazadlovýho prostoru - se divim, že tam nějakej je - a nastoupila. Nikdo tam nebyl. To je dost úchylný.
Cesta trvala dost dlouho. Dlouho až tak, že jsem usnula. Toho jsem se bála. Je to jak v hororu. Mladá nezletilá holka, sama ve starém autobuse, se starým řidičem, velice chlupatým, až podobný gorile. Nezletilá usne a řidič ji... a vyhodí! Ble, Kish, nemysly na to! Ale stejně jsem usnula.

"Heej! Slečno! Konečná zastávka!" křičel na mě ten řidič. Podívala jsem sse ven. Všude poušť!!!! Ááááááááááááá! Vyskočila jsem z autobusu. Otočila jsem se a rozhlídla se, ale všude jenom poušť! Všude a všude! Otáčím se zpět ke svým věcem a chci se zeptat autobusáka nacestu do tý pošahaný vesnice, ale autobus a jeho busák nikde! "NEEEEEEEEEEEEEEEE!!!!!" zaječela jsem. Co sem komu udělala?! Nejsem věřící, ale, panebože, proč mě tak tretáš?!!! Ještě chvíli jsem tam jen tak zevlovala, ale pak mě to přestalo bavit a tak jsem čapla svůj bagl ají kufr a rozhodla se jít na sever. Ani nevím, jak dlouho jsem šla - rozhodně víc jak hodinu, protože se začínalo stmívat - ale bolely mě nohy jak něco. Ještě chvílu a zdechnu. Naštěstí už v dáli vidím něco, co vzdáleně vypadá jako brána. Tak trochu přidám.
Je tma, ale je důležitý, že už jsem tu. Za chvíli se půjdu podívat za... počkat! Vždyť nevim, kde moje máti bydlí! To je vopruz. Co budu dělat? Naštěstí si mě všimne jedna velice divná a podezřelá osoba. Když ke mně přišla, sspustila. "Ty musíš být ta... ehm... Mijuni?" řekla potom, co si prohlídla moje kufry. "Říkej mi Kish." nabídla jsem se rychle. "Tak jo, Kish. Pojď za mnou, musíš se ohlásit." vypadala jako normální člověk, až na to, že měla obrovskej vějíř, čtyři copy a takový divný oblečení. Ale řekla mi Kish, což znamená, že není až tak tupá. Vedla mě tou vesnicí k velké budově.
Zaklepala na dveře. Zevnitř se ozvalo něco ve smyslu "vstupte" a ona otevřela dveře. "Kazekage-sama, tohle je Mijuni Kishimue." ten týpek si mě prohlídl. "Kde je máma?" zeptala jsem se. O chvíli později jsem si uvědomila, jak dětinsky to znělo. "Kde bydlí máma?" opravila jsem se. "Temari tě tam zavede." řekl. "A bude tvůj učitel." dodal. "Jako soukromej?" zeptala jsem se. Kývl. "To tady nemáte normální školu?" zeptala jsem se znovu. Zvedl obočí, což mi napovědělo, že už asi budu muset jít. "Tak jo, půjdem." řekla jsem rychle a otočila se k odchodu. "Nashledanou." dodala jsem a otevřela dveře. Temari za mnou.
Temari mě vedla uličkama, ve kterých se nedalo moc vyznat. Byla jsem ráda, že mě někdo vede, sama bych tam nedošla. Zastavily jsme u jednoho většího domu. "Tak, tady bydlíš. Jo a zítra v sedm." řekla a vypařila se. "Ale kde...?" jako kde mám být. A v SEDM!!!! O bože! Nejistě jsem zaklepala na dveře "mého domova". "Otevřu!" uslyšela jsem z domu dětský hlas. Dveře se otevřely a v nich stála malá blondýnka. Tak devět nebo deset jí bylo. "Mami?" řekla a otočila se a vběhla zpět do domu. Přišla paní. Malá, tlusčí, blonďatá, modrooká, nevýrazná... naproti tomu já, vysoká, hubená, černovlasá, hnědooká - téměř červenooká, velice výrazná... Žena, údajně má matka, si mě prohlídla. "Mijuni...?" zeptala se po chvíli. "Jo, ale prosím, říkej mi Kish." řekla jsem. Z domu se ozvalo "křup a prásk". "Mamííí!" zaječela ta malá blondýnka. "Pojď dovnitř." řekla mi máma. Vešla jsem dovnitř a kufr táhla sebou. U stolu seděla jedna holka - taky blondýna - a starší než já, oblečená trochu jak štětka a četla si a u toho jedla. Když jsem zavřela dveře, podívala se na mě pohledem "co tu chceš". Krásné uvítání. "Ahoj, já jsem Kish." pozdravila jsem. Zamračila se a dál se věnovala čtení. Máma ke mně zase po chvíli přiběhla. "Takže já jsem tvá matka." (nekecej!) "Tohle je Trysh." ukázala na malou blondýnku. "A tohle je Atrysha." ukázala na tu štětku. "Ehm... proč se nejmenuju jak ony - teda nějak podobně...?" zeptala jsem se. Matka mávla rukou a šla nahoru. "Pojď za mnou." dodala. Šla jsem poslušně za ní. "Tohle je tvůj pokoj." ukázala na pokoj pro pětiletou holku. "Můj pokoj...?"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 luccy sb♥ luccy sb♥ | Web | 30. května 2009 v 14:22 | Reagovat

zajimavé  :-) tos psala ty ??

2 hina-chan hina-chan | Web | 30. května 2009 v 14:41 | Reagovat

supéér dalšíí!! :-D

3 _Garani_ _Garani_ | Web | 30. května 2009 v 20:03 | Reagovat

dobry...:D ..sem zvedava jak dlouho u toho vydrzis :D ..ale doufam ze dlouhho

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama