Wizards in school: Ghosts of elements 12

2. dubna 2010 v 19:30 | Yuki
wizards of elements

No... dělám z toho hrozný psycho a krvák a horor xD ... a už to doufám nebudu dělat :D ... doufám xD

Přiveď mě k životu!


Automaticky jsem zamrkala. Byl to klidný pokoj. Napravo bylo okno, podlaha byla z prken, zdi taky, přede mnou byly další dveře a vedle nich obraz. Obraz toho sadu. Nalevo byl krb a k němu křeslo, do kterého jsem neviděla. Trochu mě to dráždilo. "Ha-halo?" houkla jsem. "Kdo jsi?" ozvalo se z křesla. "Zavřely mě tu... někdo mě tu zavřel." řekla jsem popravdě. "Aha... okamžitě za sebou zavři a pojď za mnou." přikázal onen ženský hlas. Nějak jsem zavřela a přišla jsem ke křeslu. Přicházela jsem pomalu a pomalu jsem taky viděla, kdo to je. Byla to mladá slečna, tak devatenáct. Měla babičkovské brýle a odrostlé hnědé vlasy. Do očí jsem jí neviděla. Měla babičkovské ají oblečení a pletla. Docela se mi ulevilo, že to není příšera. "Co-co tu děláš?" vyhrkla jsem. Holka vzhlédla od šití a usmála se na mě. "Jmenuji se Roneale." řekla medovým hlasem. Byl tak hebký. "A pletu si svetr." dodala s úsměvem. "A... ehm... co je to dole? A proč tu jsi? Proč nejsi venku? Co jsi zač? Pusť mě ven!" zalila jsem jí několika otázkami a sledovala, jak pomalu odkládá pletení. Potom vzdychla. "Dole je má rodina. A jsem tu, protože je to můj domov. A nejsem venku, protože mě máma nechce pustit ven po setmění, a tady přichází tma rychle. A jmenuji se Roneale, což už jsem říkala. A nepustím, je tma." řekla plynule. Zato já měla co dělat, abych popadala dech. Připadala jsem si jako zděšený hřebec, a ona jako klidná kobyla. "A-a...." koktala jsem. "Dáš si něco k jídlu?" zeptala se mile a pomalu vstala. Pomalu jsem kývla. "Dobře. Ale zůstaň tady a nikam nechoď, jasné? Nesmíš." přikázala a pomalu odešla. Přeběhl mi mráz po zádech. Usadila jsem se místo ní do křesla, a čekala. Na něco jsem zapomněla... ale na co?

Nemotorně jsem vstala. Přecházela jsem nejdřív po pokoji, a potom jsem zase přešla ke křeslu. Po chvíli se Ronealina hlava vynořila zpoza dveří. "Pojď za mnou." usmála se. Tentokrát jsem vstala křečovitě. Pak jsem došla k ní a přešla dveře. Byla to malá jídelna. Na stole, který byl přehozený krásným růžovým ubrusem, bylo nastláno hrozně moc jídla. Židle byly obyčejné a poněkud staré. Zase tu bylo plno oken. "Sedni si." pobídla mě. Vděčně jsem se usmála a posadila jsem se. "Ať už budeš chodit kamkoliv, do kuchyně nesmíš!" sykla zle. Ale pak zase nasadila milý obličej. Raději jsem nic nenamítala a jedla.

"Musím... jít za rodinou. Počkej tady a nikam nechoď!" řekla přísně. Pak se mile usmála a odešla. Chvíli jsem seděla. Ale byla jsem zvědavá, proč nikam nesmím? Proč vysloveně do kuchyně? Popadla mě až moc velká zvědavost a automaticky jsem vstala. Pomalu, krok po kroku jsem šla ke kuchyni. Před prahem jsem se rozhlédla, jestli nejde, a potom jsem otevřela dveře. Myslela jsem, že vrhnu. 

V kuchyni bylo plno krve, bílé kachličky zastříkané do ruda, do rudé krve. Na stole byl kus masa. A useknutá hlava. Teď už jsem fakt vrhnout musela. Rychle jsem zachytila vlasy a přiběhla ke dřezu. Byly tam usekané prsty. Zaječela jsem a vrhání mých stráveností mě přešlo. "Říkala jsem... ať nechodíš sem." uslyšela jsem. Cukla jsem s sebou. Roneale stála ve dveřích s přísným výrazem. "Teď tě musím zabít!" štěkla a vešla. Najednou celá zhnusněla. Vypadala jako zombie. "Co jsi zač?!" vyjekla jsem. "Jsem nemrtvá... a moje rodina jde pro tebe! Máme rádi čerstvé maso!" vykřikla a vrhla se ke mně. Zaječela jsem a uhnula jsem. Popadla jsem sekáček a máchala s ním před sebou. Ale nic. Jen jsem slyšela smích. A pak další. "Jíídloo..." uslyšela jsem. "Ne!" zaječela jsem a vyhrkly mi slzy strachu a šoku. Všichni - bylo jich snad pět (jedna bílovlasá žena bez oka a shnilím masem, muž s brýlemi a zaraženým sklíčkem v oku a chybějící končetinou, Roneale, dva kluci bez poloviny obličeje) a všichni natahovali ruce ke mně. "Nechte mě!" zaječela jsem.

Silové pole! křičela jsem v mysli se zavřenýma očima. A uslyšela jsem, jak někdo pleskl o zeď. Ano! Konečně! Na chvíli jsem měla pokoj. Rychle jsem se otočila a okolo prostřední linky jsem proběhla ke dveřím, ale cosi mě zadrželo. Slizká ruka na zápěstí. "Neodejdeš!" sykla Roneale a strhla mě zpátky. "Sekáčkem!" sykla žena hnusně a odlétl jí kus masa. Já vrhnu! Roneale mě vyhodila a cosi hodila. Cítila jsem ostrou a bodavou bolest v obou zápěstí. A potom úplně nesnesitelnou bolest, která se šířila mým tělem. Bolestně jsem zaječela. "Vykucháme jí!" navrhl s brýlemi a sápal ke mně. Ale byl za linkou. Asi mu shnil i mozek. Kdyby mě to tak děsně nebolelo, asi bych se rozesmála. A pak jsem si uvědomila, co chcou udělat. "Ne!" zaječela jsem, a začala jsem kolem sebe kopat. "Uklidni se, nebo to bude horší." řekla Roneale. Přišla ke mně a začala mě drápat do břicha. "To bude na dlouho!" zavrčel brýlatec, a pořád se nemohl dostat zpoza linky. Roneale kývla a v ruce bez prstů a shnilé ruce se jí začalo tvořit cosi žlutého. Ušklíbla se a já si uvědomila, že má velkou díru u spodní čelisti. Napřáhla se a napálila mi to žluté do břicha. "Auu!" zavyla jsem. Ječela jsem i dál, ale už jsem neviděla. Viděla, ale rozmazaně. "Nechte ji!" uslyšela jsem známý hlas. Přesto se mi to zdálo, jako by to bylo ve snu. Ten hlas byl jako ve snu. Ici!

Přiběhla do pokoje a mávla rukou, ale nic se nestalo. "Jsme imunní vůči elementům!" prohlásila Roneale a chytla Ici pod krkem. Ta zamávala rukama a pak ji kopla. Roneale se zamračila a stiskla pevněji. Pak znovu udělala žlutou kouli a vpálila ji Ici k místu srdce. Ici! zvolala jsem v duchu, protože jinak jsem to nedokázala.
Jako ve zpomaleném filmu jsem viděla, jak na linku vyskakuje černý vlk a do dveří vchází Rain. Jak se okolí mění a jsem přikovaná sekáčkama ke zdi. Kolem byly kusy dřeva a spoustu nemrtvých. Jak Acira zamračeně bije mečem kolem sebe. Jak se Bey sklání nad Ici. Jak Erwin... Erwin? ... co dělá Erwin.. nevidím na něj... okolí mi mizí... Co si nalhávat? Umírám...
v domě
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aisu Hitsugaya (Zagakatsu) Aisu Hitsugaya (Zagakatsu) | Web | 2. dubna 2010 v 19:40 | Reagovat

bože, takej horor xDxDxD
ale jinak pěkný n_n, povedlo se xD

2 Chie Niji Hatsukora Chie Niji Hatsukora | Web | 3. dubna 2010 v 9:30 | Reagovat

tak ty z toho teda delas dobrej krvak! :D ale me se to libi :) a proc ze mam umrit? :D

3 Chie Niji Hatsukora Chie Niji Hatsukora | Web | 3. dubna 2010 v 9:33 | Reagovat

k jinymu clanku:  zombie blondyny jsem videla v knihkupectvi a premyslela jsem ze si to koupim. je to dobry aspon? a skolu noci mam taky rada, vcera mi prisel druhej dil :) :D

4 Chie Niji Hatsukora Chie Niji Hatsukora | Web | 3. dubna 2010 v 10:11 | Reagovat

no ja jsem totiz nebyla doma

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama