Wizards in school: Ghosts of elements 13

3. dubna 2010 v 13:00 | Yuki
wizards of elements

Sladké sny

Takže vím, že tohle video už tu jednou někde je, ale já sem ho dala i sem xD =D
Jsem přece asi mrtvá, tak budou vždycky písmenka, kdo co říká. Bey: B, Rain: R, Aisu:A, Acira: AD, Erwin:E, Rennes:Re, Kao:K

"Udělejte něco!" -B. "Já vím!" -R.  "Já bych je zakopal do hrobu tak, jak to jen de..." -A. "Měla mě poslouchat!" -AD. "Ano... ale neudělala to. Teď jí musíme pomoct. Ještě dýchá, i když pomalu." -R. "Dám jí svůj život." -A. "Neblbni." -AD. "Neblbnu!" -A. "Ticho! Jediné, co můžeme udělat, je že ji přeměníme." -R. "Já vím." - AD. "Neblbněte! Oba! Nesmíte z mé sestry udělat..." -E. "Jestli chceš, aby umřela, dělej, co chceš!" -R. "Neumře! Vyměním si s ní život!" -A. "Ne." -R. "Necítím... přestávám cítit její dech!" -AD.

Všichni tak řvou... co se děje? Ať se uklidní. Praskne mi z nich hlava. Je tu... i Aisu a Rain... je mi dobře, mám je tu všechny. Co se ale stalo s Ici? Kde je Ici?! Ici! ... ale to... je to divný.  Chce se mi spát. Já vlastně už asi spím. Už se mi nechce ani dýchat. Jsem líná i dýchat. To jsem celá já...

"Dolly..." ucítila jsem stisk na mé ruce. Ale nechtělo se mi otevírat oči. Jen jsem se snažila dál pravidelně oddechovat. "Měl jsem tam být. Doprdele! Já vím... neměl jsem ji tam nechávat! Měl jsem s ní být ve skupině!" řval. Byl to Aisu. Cítila jsem, jak mi pustil ruku a prudce vstal. "Klidni se, brácho. Vzbudíš ji." uslyšela jsem Raina. "Já vím. Promiň." omlouval se Aisu. "Mně se neomlouvej." vzdychl Rain a uslyšela jsem kroky. A pak další. A pak už bylo ticho. Konečně jsem pomalu otvírala oči. Zamrkala jsem a pomalu jsem se posadila, při děsné bolesti. Rozhlédla jsem se kolem. Viděla jsem trochu rozmazaně, protože jsem neměla brýle na nose. Byla jsem ve stanu. Všude kolem mě byly květiny. "Vidím, že jsi vzhůru." zasmála se za mnou Acira. Trochu jsem se lekla. "No jo... ehm... trochu mě všechno hodně bolí." zasmála jsem se. "Nedivím se." kývla. "Co se stalo?" zeptala jsem se. "Ty jsi ale hloupá nána... zabila bych tě, kdybys už nebyla polomrtvá! Říkala jsem, nikam nechoď! A ty si jdeš. A táhneš s sebou Ici-" "Kde je Ici?!" zeptala jsem se a její další slova mě absolutně nezajímaly. Acira se odmlčela. "Není mrtvá, že ne?!" vyjekla jsem. Acira zavrtěla hlavou a mně se neskutečně oddychlo. "Ale je v kómatu. A bude ještě pěkně dlouho." řekla. "Ehm... jak to že sou tu... všichni? A co se... stalo? Co mi je? Vysvětli mi to, prosím!" žadonila jsem. "Pošlu sem někoho, kdo ti to rád všechno řekne." vzdychla a pomalu odešla. Byla jsem sama. Uviděla jsem, že mám obvázané dlaně a břicho. Vedle mě na stolku ležely mé brýle a tak jsem je vzala a nasadila na nos. Viděla jsem už lépe.
Pomalu jsem přehodila nohy přes okraj postele. "To bych být tebou nedělal." ozvalo se vedle mě. Trochu jsem se lekla. "Přestaňte mě děsit!" zaúpěla jsem bezradně. Rain se zasmál. Seděl vedle mě na posteli. Neměla jsem chuť se ho ptát, jak to udělal. "Já nic neudělal." řekl Aisu stojící vedle něj. "Dolly... promiň, měl jsem přijít včas. Já..." začal Aisu. Udiveně jsem se na něj podívala. "Ne..." zasmála jsem se, přičemž mě zabolelo břicho, ale nedala jsem to znát. "Ehm... ne, neměls. Měla sem si dávat bacha. Ehm... tak co se teda stalo?" zeptala jsem se, jelikož jsem odvodila, že tohle jsou dobrovolníci na vyprávění té story. "Neposlechlas Aciru a udělalas hloupost." zazubil se Rain. Aisu po něm hodil vražedný pohled. "Skoro jsi umřela. Kdyby ti Ici nedala kus svojí životní energie, umřela bys." řekl mírně Aisu. "Životní-energii?" zopakovala jsem. "Jo... ale je živá." doplnil to Rain. Bezva, zabíjím lidi kolem sebe. "A... co pak?" zeptala jsem se po chvíle ticha. "Přišli jsme všichni, úplně. Když se Acira dozvěděla, co se děje, zkontaktovala nás. Nemrtví... ti jsou potřeba zlikvidovat." pokračoval Aisu. "Kdo všechno?" rozjasnila jsem se. "No... my dva, Rennes, Kao, Erwin..." "Super." zasmála jsem se. "Eh-em... já... omlouvám se za to, co jsem řekla. Já..." "Jo, my víme. Erwin nám to vysvětlil." přerušil mě Rain s úsměvem. Trochu jsem se začervenala a sklopila pohled. Rukou jsem si přejížděla po bundě. "Au!" sykla jsem, když jsem o něco zavadila. "Co se mi stalo?" zeptala jsem se. "Momentálně jsi si zase otevřela ránu." odpověděl Rain. Nemotorně jsem do něj strčila. "Tohle jsem nemyslela, idiote!" prskla jsem a sledovala, jak se bílý obvaz zbarvuje do ruda. "No... jenom jsi měla díru v břiše a proseknuté dlaně. Jinak nevím, očividně ti to poškodilo i mozek..." ušklíbl se Rain potlačující smích. Loktem jsem ho shodila z postele. "Debile!" křikla jsem pobaveně. Aisu se tiše zasmál. "Očividně tu už nejsem vítán." zazubil se Rain a postavil se. "Já mizím!" dodal a opravdu zmizel. Nastalo hrobové ticho.

"Ehm... no... já tam měl být. Sledoval jsem tě. Nechtěl jsem, aby se ti něco stalo." řekl trochu provinile Aisu. Vyjeveně jsem na něj chvíli čuměla, jak pes na pochoutku. "Takže... viděls, jak sem trénovala... a..." "Jo." kývl. "Proč?" nechápala jsem. "Nechtěl jsem, aby se ti něco stalo." zopakoval. "A?" "A nic. Omlouvám se, že jsem ti lhal. Já nechtěl... ale musel jsem." omlouval se. "Nemáš se za co omlouvat, já sem byla mimo." zasmála jsem se. Aisu kývl. Díval se mi zpříma do očí. Když s někým mluvím, taky to dělám, ale tohle mi bylo už trochu nepříjemný. 
"A... tak kdy budu moct na nohy?" zeptala jsem se mile. "Až se na to budeš cítit." odpověděl tiše. "Aha... tak prosím... pomůžeš mi vstát?" zeptala jsem se. Váhavě kývl a přišel ke mně. Chytil mě za loket jaksi... jako bych byla ze skla. "Ok, chyť mě pls pevněji." poprosila jsme ho a pomalu jsem se narovnala. Kdyby mě nedržel, žuchnu s sebou zpět na postel. "Nové oblečení máš tam." řekl, a ukázal na židli. "Díky," usmála jsem se. "Teď už to zvládnu." "Nemáš za co děkovat." řekl a trochu se pousmál. Pomalu jsem přišla k židli. Našlapovala jsem, jako bych se bála, že tady jsou miny. Podívala jsem se na Aisu'a. "Ehm... můžeš prosím odejít?" zeptala jsem se trochu červená. "Jaj... promiň, už jdu." řekl. Musela jsem se zasmát.

Oblečení bylo takové spíš do bíla. Bylo to něco na způsob černých leginů, přes to mléčná modrá sukně (grrr), stejné barvy i vesta a růžové tričko s límečkem pod to. Rukavice jsem tam taky měla, taky růžové. Wow... i boty - Vansky (i love Vans!) v růžovo bílé barvě. Miluju toho, kdo mi to vybíral! (až na tu sukni, ty já nenosím!!!)
chyba :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aisu Hitsugaya (Zagakatsu) Aisu Hitsugaya (Zagakatsu) | Web | 3. dubna 2010 v 13:28 | Reagovat

jó supér Yuki...a díky n_n

2 Musa.Winx/Ai Musa.Winx/Ai | E-mail | Web | 3. dubna 2010 v 19:24 | Reagovat
3 Chie Niji Hatsukora Chie Niji Hatsukora | Web | 4. dubna 2010 v 10:29 | Reagovat

tak to je best!! a klidne me nech umrit jestli chces je to tvuj pribeh :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama