Wizards in school: Ghosts of elements 15

9. dubna 2010 v 21:25 | Yuki
wizards of elements
Dneska neposlouchám nic ... takže nebude písnička :/ :D 
Z minula: Poušť byla určo velká, ale Rain běžel, a tak jsme se po chvíli octli na jejím konci. "Fajn..." zabručel a přehodil mě zpátky. Pak mě znovu 'přitěžil' a já se cítila jako slon. "Bezva... kam vlastně jdeme?" zeptala jsem se. "Jsem špeh." ušklíbl se. "Tak hádej." "Super..." zabrblala jsem a pomalu jsem se zkoušela rozchodit. Najednou se začal zvedat písek a začali se vynořovat postavy. Vylekaně jsem vyjekla.

"Co jsou zač?!" vykřikla jsem a schovala jsem se za Raina. "Ty jsi teda klíč..." zasmál se tiše, ale cítila jsem, jak je napjatý. "No jo no..." zabručela jsem tiše a postavila jsem se vedle něj. "Zvládneš alespoň jednoho?" zeptal se a zazubil se. Nabroušeně jsem mu vlepila pohlavek. "Jasně ty idiote." dodala jsem. Jen kývl a odběhl ode mně. Vyzdvihl ruku do vzduchu a já cítila, jak pode mnou brní zem. "Je to klíč!" vykřikl jeden. "Na ni." poručil a ukázal na mě. V tu chvíli mě s několika poskoky oddělil mohutný proud vody - teda vodní stěna :D. Ale u mě zůstalo taky pár strážců. Soustředěně jsem dala ruce před sebe a snažila se udělat silové pole. Šlo to líp. Hodně dobře. Necítila jsem nějaký silný úbytek sil. Buď to bude tím talismanem od Aciry, nebo jsem to slušně natrénovala. Jenže jenom obrana nestačí. Chtěla jsem něco zkusit. Ale jestli to podělám, jsem mrtvá - nebo aspoň zraněná :D. Napřáhla jsem se a myslela jsem na 'silovou vlnu', jakmile moje pěst proletěla vzduchem, větší a silnější silová pěst zvětšila moje rána a všichni popadali. Jenže tohle mě už vysílilo.
"Co jste zač?!" křikla jsem na oplátku. "Strážci královny." odpověděl poslušně. "Cože?" uslyšela jsem vzadu za sebou. Rain strnule stál, nechápu proč. Jeden ze strážců ho chytil a kopl do nohy. Nějak až nechutně zakřupala. Rain sice nevykřikl, ale protáhl obličej a bolestně zavřel oči. Úplně jsem přestala útočit nebo se bránit. A taky mě sebrali, jenže mně nezlomili nohu. 

Šli jsme rychlím tempem a na Raina oni nebrali ohledy. Dotáhli nás do paláce - či hradu, nikdy jsem v tom neuměla najít rozdíl - a dorazili až do hlavní síně. Eleanor (jej, si pamatuju její jméno! :D) seděla na trůně s nohama přehozenýma přes opěradla, a když jsme přišli, okamžitě vstala. "Ach... klíč!" zajásala a přišla ke mně. "Nedotkneš se jí." zavrčel výhružně Rain. "Nebo co?" ušklíbla se, a olízla se. Potom ke mně vztáhla ruku a chtěla mě chytit za zápěstí, ale rychle ucukla. "Co to je?!" vřískla. "Je to její ochránce, řekl bych." zamumlal strážce. "Kdo ti dovolil mluvit?! Do cely s tebou! Ne... popravit!" vřískla, ale hned se zas uklidnila. "A s mými novými děťátky taky do cely. Do té bílé." usmála se sladce. "A povolejte dalšího vymahače!" dodala a odkráčela k trůnu.

Šoupli nás do bílé cely. Měla jedno sedátko a všechno bylo zaoblené. Trochu z toho běhal mráz po zádech. "Ukaž mi tu zlomeninu." pobídla jsem ho. Neochotně ke mně dal končetinu. Opatrně jsem na ni sáhla a ucítila jsem, jak se zachvěl. Hm... pěkný... uzdravit! Poručila jsem a u ruky se mi objevila záře. Slabá, ale přecijen to byla záře. "Ty mě dokážeš zmrzačit." zasmál se. "Nejdřív nožem. Pamatuješ si to?" zazubil se a díval se mi zpříma do očí. Trochu jsem s sebou cukla. "Přivedu tě do hrobu." zasmála jsem se. S úsměvem kývl. "Zkontaktuj Aciru." pobídl mě a ukázal na náhrdelník na mým krku. "Jak to...?" nechápala jsem, ale pak jsem nad tím mávla rukou. Zavřela jsem oči.
Aciro...? Aciro...
Co se děje?
Královna nás zajala, potřebuju pomoct.... potřebujeme MY pomoct. 
Ok, hlavně si dávejte pozor... červená královna si nechává záležet na mučednických technikách. Snažte se ji nenaštvat.
Dobře... už se těším, až přijedete. Prosíííím! Co nejdřív!
Najednou se to přerušilo. "Neprovokuj 'červenou královnu'." poznamenala jsem. Rain se ušklíbl. "Je to možný?" zamumlal pobaveně pro sebe. Najednou se otevřely dveře. Vešla Eleanor. "Vydej mi klíč. Okamžitě!" prskla jedovatě. "Ne... víš, že ani za cenu mého ... jo, vlastně když umřu." zasmál se. Neber to tak nalehko! prskla jsem v duchu. "Jde to i jinak. Když se jí vzdáš, tak mi jí přenecháš. Potom nechám váš... tábor na pokoji." nabídla. "Nikdy." řekl Rain vážně a bez rozmyšlení. "Dobře... doufám, že změníš názor. Na kůly!" zavolala. Rain vyvalil oči, ale to už mě drželi dva strážci a zavírali mě do skleněné klece (Nerozbitné sklo). "C-co se to děje?!" vyjekla jsem a snažila se rozbít sklo. "Eleanor." promluvil Rain vážně. "Ty víš, že tohle dělat nemusíš." řekl mírně. "Ne! Já chci klíč!" vykřikla. "Židli." poručila si klidněji. Okamžitě jí někdo poručil židli. Najednou se místnost opticky zvětšila a Eleanor se usadila. "Můžeme začít." usmála se a uvelebila se. Sledovala jsem, co dělají. Oni přinesli železnou desku, na které byly tři kůly. Z každého kůlu vyčuhovalo asi pět železných cosi - z dálky vypadajících jako knoflíky. Desku připevnili na zeď. Pak popadli Raina a odnesli ho nakonec místnosti. "Víš, že si to ještě můžeš rozmyslet a vydat mi ji." usmála se Eleanor sladce. Rain zavrtěl hlavou. Viděla jsem na něm to napětí a očekávanou bolest. Oba strážci, kteří ho nesli, ho zvedli a narazili na kůly, tak, aby nezasáhly žádný orgán. "Ježiši..." zamumlal Rain a zavřel oči ve strašném návalu bolesti. Jeho oblečení v části břicha dostávalo rudý odstín. Sklonil hlavu a těžce dýchal. Jako by se snažil dýcháním zmírnit bolest. "A takhle to bude pokračovat." řekla pobaveně. "Ne!" vykřikla jsem. "Pusťte mě ven! Ne! Prosím!" ječela jsem hystericky. "Udělám všechno, co chcete!" ječela jsem dál. Eleanor zavrtěla hlavou. "Pokud to nedovolí ochránce, nejde, abych na tebe sáhla." vysvětlila. "N-ik...kdy..." zašeptal Rain bolestně. "Prosím!" zaječela jsem, ale bezúspěšně. 

A kupodivu ani obrázek :D ... ale zítra jdu ... REGION děcuka :D ... no nic, potřebuju se vyspat a musím to zajet upe na jedničku, jinak to zas posseru já :D ... tak se omlouvám, že obrázek není :) :((( :D 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Chie Niji Hatsukora Chie Niji Hatsukora | Web | 11. dubna 2010 v 11:40 | Reagovat

hezky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama