Wizards in school: Ghosts of elements 17

12. dubna 2010 v 20:05 | Yuki
wizards of elements

Co jsem udělala...?

Z minulého dílu: "Musím ho ošetřit." řekla jsem. "Ne, teď ne." mírnila mě Acira. "Já sem se neptala, to byl oznam." odsekla jsem a vstala jsem. Měla jsem na sobě svoje klasický oblečení. "Nemůžeš!" sykla Acira. Samozřejmě jí bylo proti srsti, když jí někdo neposlouchá, když tomu tady velí, ale mě se to netýká. "Proč ne?" zeptala jsem se - jen tak, stejně tam půjdu. Acira mlčela. Zarazila jsem se. "Není... mrtvý?"



"Ne, ale teď ho nech ležet." řekla Acira a usmála se. To je poprvý - a asi naposled - co vidím, že se usmívá. Kývla jsem a vyšla pomalu ven. Nadechla jsem se čerstvého vzduchu. "Dolly? Můžu s tebou mluvit?" ozvalo se vedle mě. "Aisu!" vykřikla jsem a objala ho - kamarádsky. "Ehm... jo... můžeme se projít?" zeptal se trochu červeně. "Jasně, to mi jenom prospěje." usmála jsem se. Šli jsme mlčky. První jsem prolomila ticho já - nečekaně. "No a o čem si se mnou chtěl mluvit?" zeptala jsem se. "Já-m-mluvit?" zakoktal. "Jo, říkal jsi to v táboru." kývla jsem. "Jo... ehm... já... jenom... že... ty chodíš s Raine, že?" zeptal se. "Ehm... HAHA! Ne... my jsme jenom kamarádi." zasmála jsem se. "Jo.. jo tak. Aha... ok." kývl. "Proč?" zeptala jsem se zvědavě. "No... jenom tak." odtušil. "Jasně. Tak ven s tím. Proč?" vyzvídala jsem. "Dobrá," řekl a zastavil se, načež jsem zastavila ají já. Otočila jsem se k němu s velkou zvědavostí. Otevřel pusu, aby mi to asi řekl, ale pak ji zase zavřel. "Zapomeň na to." mávl rukou. "Tak to teda ne!" zavrčela jsem a chytila ho za límec a vrátila zpět. "Mluv." dodala jsem. "Když chceš." kývl a naklonil se ke mně. Byl u mě hrozně blízko - to je na facku! Pak mi dal jemně pusu a nakonec mě políbil. Docela dlouho. Byla jsem tak překvapená, že jsem nic nedělala. Jen jsem vykuleně stála. Po chvíli se odtáhl. "Dolly... já... já tě - ehm... miluju." řekl. Vykulila jsem oči. Chtěla jsem říct něco, ale neřeknu to, ani nenapíšu, páč by to bylo pak proti mě :D. "Ehm... no... a?" "A... nechceš se mnou chodit? Jakože ... ehm... no tak." koktal. "No..." zasmála jsem se. "Nejdřív polibek a potom až tahle fráze? Nemáš to otočený?" zasmála jsem se. "Ale... tak známe se dlouho. Nikdy jsem tak neuvažovala... ale můžeme to zkusit. Uvidíme." usmála jsem se. Vypadal, jako by mu spadl kámen ze srdce.

Došli jsme zpět. "Jdu se podívat na raněný." usmála jsem se. "Jo, na Raina." kývl Aisu nezaujatě. "Jo, dejme tomu." kývla jsem s úsměvem a vešla jsem do stanu. Bey a Acira tam pořád seděly. "Kde je?" zeptala jsem se. "Vedle tebe, kokote." utrousila Bey. Ležel v posteli. Hodila jsem na Bey pohled, po kterým okamžitě odešla a zatáhla s sebou i Aciru. Přišla jsem k Rainově posteli. Díky jeho pásce přes oči jsem neviděla, jestli spí, nebo ne. "R-ra-ine?" zakoktala jsem. Cukl s sebou. "Dolly?" opětoval mi to. Jemně jsem se dotkla jeho ruky a on se jí chytil. "Promiň... já... já tě jdu ošetřit, vyléčit. Musím, ale ají chci. Moc mě to mrzí." omlouvala jsem se. "Neomlouvej se a neuzdravuj mě." shrnul to. "Cože?!" vyvalila jsem oči. "Proč?" dožadovala jsem se odpovědi. "V první řadě, kdyby nás napadli, musíš mít energii, a v druhé-" "Ne. Ošetřím tě. Kašlu na tvoje kázání, teď s tím nic nenaděláš. Navíc... musíš přece vidět!" namítla jsem. "Ne... nemusím. V boji musím být zdravej, ale vidět nemusím." řekl klidně. "Na to ti kašlu." zavrčela jsem a zvedla ruce k jeho ozdravování. Uzdravit, uzdravit, uzdravit... myslela jsem jen na to. Když jsem cítila děsnej úbytek sil a vcelku to bylo ok, tak jsem zvedala ruce k očím. Ale u obličeje mi je chytil. "Pusť mě!" vztekala jsem se. "Ne." zavrčel. "Ale-" "Ne. Smiř se s tím." přerušil mě. Byl silnější než já, a po chvíli jsem to vzdala. "Ale no tak!" zasmála jsem se. "Udělám to a ty s tím nic nenaděláš!" prskla jsem a zasmála se. "Že ne?" ušklíbl se. Najednou jsem byla celá slitá vodou. "Raine!" zavřeštěla jsem. Do stanu vběhl Aisu. "Jsi ok, Dolly?" zeptal se pohotově. Na Raina hodil vražedný výraz. Ají Rain okamžitě ztuhl a vychladl, jak přišel Aisu. To se vážně tolik nesnášejí? "No tak..." zamumlala jsem. Jejich nálada byla na bodu mrazu. "Já... se jdu převlíct." ozvala jsem se a popadla jsem nový oblečení a vyběhla ven. "Ty kreténe." slyšela jsem Aisua. Zastavila jsem se. "Trpíš samomluvou." poznamenal Rain. "Drž se od ní dál. I když nevím, jestli to uvidíš." zavrčel Aisu. Uslyšela jsem zavrčení a prokřupnutí kloubů. Už jsem neslyšela žádnou nadávku, a tak jsem pokračovala. To se opravdu tak nehorázně nesnášejí? To nebylo hezký, když řekl něco s tím Rainovým zrakem.

"Pár dní tu zůstaneme, než se někteří z nás alespoň trochu zotaví." řekla a odmlčela se. "Zítra by měl přijít Midon a pak i Rennes s Veix. Snaží se vyjednat něco ve vesnici, a možná s nimi přijde víc lidí." usmála se. "Super!" křikla Bey. "A ty Dolly - a Bey - byste měli jít alespoň na chvíli domů. Až přijdeme na to, jak zastavit, nebo alespoň zpomalit čas tam u vás, povolám vás víc a hlavně vás zapojíme víc. I ty, Erwine, je mi to líto, ale budeš muset jít." řekla. "Takže kdo všechno?" zeptal se zmateně Erwin. "Já, Kao, Aisu a Rain tu zůstaneme spolu s Ici, která je mimo. Ty, Dolly a Bey jdete na chvíli domů." vysvětlila. "Ale já nechci domů. Musím tu zůstat." namítla jsem. "Proč?" zeptala se Acira. "Protože... tu jsou dva ranění a jeden bude." řekla jsem. "Bude?" nechápala Acira. "Jo." kývla jsem a nenápadně mrkla na Aisua. "Bohužel. Ale budeš sem moct na chvíli každý den. Zařídíme to všem, ok? Teď běžte." popohnala nás. "Okej... a rozloučit se nemůžeme?" zeptala jsem se. Acira vzteky zrudla. "Tak ale rychle!" prskla agresivně. Šla jsem nejdřív k Ici. Stoupla jsem si k její posteli. "Promiň Ici. Přijdu... zítra, okej?" zeptala jsem se, i když jsem věděla, že neodpoví. Všimla jsem si, že mě Rain pozoruje - bo spíš, že na mě má otočenou  hlavu. "Já jdu pryč na chvíli." začala jsem. "Já vím." řekl a zazubil se. "Kdo mě teď bude ošetřovat?" zeptal se nevinně. Naštvaně jsem ho bouchla. "Hej! Ty invalido!" prskla jsem. "No jo, zítra se zase uvidíme." usmála jsem se. Ježíš, já sem kráva! "T-teda... ehm... zítra se zase potkáme." chytře. Zase jsem vypustila něco vážně chytrého. "Tak zítra." usmál se. "Dolly." ozvalo se vedle mě, a okamžitě nastala ta hnusná atmosféra. "Aisu..." zamumlala jsem. Aisu mě chytil za ruku a táhl pryč. "Tak zítra." zamumlal Rain a já kývla, i když to asi neviděl. "Budeš mi chybět, lásko." řekl Aisu. Trochu to znělo, jako by chtěl, aby to Rain slyšel. Odfrkla jsem si. "Jo, ty mně t-aky." zamumlala jsem. Naklonila jsem se k němu a dala mu jen klasika pusu a pak jsem ho objala. "Zítra se uvidíme, už možná ráno." usmála jsem se. Pak jsem odběhla k Aciře, která mezitím zšedla celá. "Promiň, zamumlala jsem.
Aisu
>Aisu<
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

2 Aisu Hitsugaya (Zagakatsu) Aisu Hitsugaya (Zagakatsu) | Web | 12. dubna 2010 v 20:59 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama