Wizards in school: Ghosts of elements 19

13. dubna 2010 v 19:30 | Yuki

wizards of elements

Nepojmenovaný díl, který...:
Se nebude líbit Aisuovi, Bey (protože tam není to, co chtěla :D) a možná ají vám všem ostatním xP

Z minulého dílu: Po pár 'skleničkách' jsem se docela zamotávala. Ze všeho jsem si dělala srandu. A pak po dalších skleničkách to bylo horší... a pak už si nic nepamatuju...

Vzbudilo mě bolení hlavy. Myslela jsem, že mi praskne. Zamrkala jsem a snažila se, aby se moje oči přizpůsobily onu dennímu světlu. Pomalu jsem se posadila a prohrábla si vlasy. "Omg... co se včera dělo?" zeptala jsem se sama sebe. Na moje neštěstí mi ale někdo odpovědět prostě musel. "Opila ses... a... a pak..." zamumlal Aisu. Cukla jsem s sebou a otočila hlavu dozadu - v rámci možností. "Aisu!" vyjekla jsem a spadla jsem z postele hlavou dolů, přičemž jsem si narazila hlavu. Všimla jsem si, že jsem bez oblečení, a tak jsem okamžitě sáhla po dece a strhla ji z postele, přičemž spadl z postele Aisu. "Jau..." mumlala jsem a mnula si zátylek, a u toho jsem si 'oblíkala' deku. "Co se dělo?" zeptala jsem se. "No..." začal Aisu a podrbal se na hlavě. Vykulila jsem oči, protože mi to docvaklo. "N-ne... že ne! Že sme spolu nespali!" vykřikla jsem těžce se postavila. Měla to být otázka, ale přála jsem si, aby to bylo spíš konstatování. "Byla si opilá... a já taky..." začal. Zdrceně jsem zalomila ruce do divného úhlu. "Promiň, jestli sem udělal něco, cos nechtěla..." omlouval se. On by mi nic neudělal.. takže si za to můžu sama! Bezva! "Neomlouvej se." přerušila jsem ho. Docupitala jsem ke svým věcem a začala se oblíkat.

Přišla jsem k němu a políbila ho. "Promiň... asi za to můžu já." omlouval se. "Ne... ne, nemůžeš. Můžu si za to sama, okej?" usmála jsem se a objala ho. Bereš to celkem v klidu. Ozvalo se mi v hlavě. A ty seš jako zase kdo? zeptala jsem se svého vědomí (já vím, jsem blbá, ale tohle prostě nebyl můj úsudek. Ale hlas už neodpověděl. Vrátila jsem se zpět do reality. Dlouze jsem políbila Aisua a pak jsem opustila stan, ve kterém jsme byli. Musím se někomu vykecat. Nejlepší kamarád... hm... Rain.

Došla jsem do léčebnýho stanu - nevím proč, prostě jsem tušila, že tam bude. Ležel... tak nějak divně. "Hej ty pako! Zvedej se!" křikla jsem. Viděla jsem, že se pohnul. "Co... se děje?" zeptal se unaveně. "Potřebuju kecací bábu." ušklíbla jsem se. "Potom..." zamumlal. Vzdychla jsem. "Demente..." utrousila jsem a vyšla ven. Do někoho jsem vrazila. "Aciro?" zamumlala jsem rozespale. "Jo... víš, že musíš do školy?" ušklíbla se škodolibě. "Super..." ušklíbla jsem se ironicky. Acira mávla rukou. "Máme tu moc práce! Vypadni!" křikla agresivně. Až teď jsem zaregistrovala, že všichni - teda ti, co jsou vzhůru - uklízí.

Ve škole :D - "Nalilas mi ty!" prskla jsem. "Já vím! A už to nikdy neudělám!" prskla Bey. "Díky mno..." ušklíbla jsem se. Nastala chvíle ticha. "Můžem si pokecat?" zeptala jsem se. Kývla. "Opili jsme se." začala jsem. "A pak jsem si nepamatovala, co jsem dělala a vyspala se s Aisuem." vyhodila jsem to. "Dolly!" prskla Bey. "Vážně s tebou?" dodala udiveně. "Viděla jsem ho jít s nějakou hnědovláskou do stanu." zamumlala. "Cože?!" prskla jsem. "Ne-ee-ne! Tohle jsem neřekla!" bránila se. "Ale řekla!" křikla jsem. "On mě podvádí?" zamumlala jsem po chvíli. "Ale no tak..." utěšovala mě Bey. "Já jsem extrémně žárlivá... jenom pokud jde o... kluky." řekla jsem. Měla jsem na krajíčku.
On se nezdá. Ozvalo se mi v hlavě. On to totiž neudělal! - já. Ale ano... říká to i ona... - podivný hlas v mé hlavě nabádající mě k divným věcem. Bude to Anonym.. No a? Já mu věřím. - já. Dobře, žárlivá. Jenom aby ta holka co mu ho asi hezky vykouřila tě nenahradila. - Anonym. Drž ... hubu - myšlenky! A kdo vůbec jsi, že seš tak chytrá? Chytrej? - já. Ale už to neodpovědělo. "Co s tím hodláš dělat?" zeptala se Bey. "Já... já nevím." pokrčila jsem rameny. "Co bys udělala ty, kdyby tě podvedl kluk?" zeptala jsem se. "Já? Já bych z toho byla vydeptaná. Ale moje sestra... ona - když ji podvedl kluk, taky ho podvedla. A to... no... zajímavě. Nebudu ti to říkat." zasmála se. "Já to neudělám." (pozn. autorky: v příběhu jsem slušná, Garani, tohle se nemusí vztahovat na skutečnost, tak si pak nestěžuj). "Já ti... ne! Nedělej to. To nebylo, abys to udělala, jen sem ti to řekla." zasmála se. "Hm..." utrousila jsem. Už jsem se těšila do tábora.

Týden jsem tam nemohla. To až jako by mi udělali laskavost na moje patnáctiny - nikdo o nich neví! - a konečně jsem se tam dostala. Získávala jsem na pochybnosti, a když jsem se konečně dostavila do tábora, byly obrovské. Přišla jsem k Aisuovi do stanu. "Ahoj lásko." usmál se a přišel ke mně. Nechala jsem se políbit, ale neopětovala to. "Copak se děje?" zeptal se. "Na rovinu... podvádíš mě?" zeptala jsem se. Ty hloupá, stejně byl slitej na mrd, nebude si to pamatovat! - Anonym. Ty zas mluvíš? Drž ... - já. "Cože?" vyvalil oči. "Jaks na to přišla?" nechápal. Z jeho strany jsem cítila obavy, které znepokojovaly mě. "Mám své zdroje. Tak je to pravda?!" prskla jsem. "A... ale... n...e"..." koktal. "Odpověz!" vřískla jsem. "Na tohle ti neodpovím." zamumlal. "Všechno, jen tohle neudělám." zamumlal. Se slzami jsem se otočila. "Dolly...." snažil se mě zastavit. "Běž do prdele!" vřískla jsem a vyběhla jsem ven. Přála jsem si domů. "Co se děje?" ozval se Rain. "Nech mě prosím..." zamumlala jsem a portla se do svýho domu.

Brečela jsem a seděla na parketách v obýváku. "Dolly? Co se děje?" zeptal se Rain. "Co... tu... co tu ty děláš?" zeptala jsem se vzlykavě. "Jdu za tebou." usmál se a sedl si vedle mě. "Nic." zamumlala jsem a otírala si slzy. "Ale no tak... přece tě znám. Jsem tvůj ochránce, vím, jak se cítíš." zazubil se. "Mrzí mě... to s tvým zrakem." zalhala jsem. "Nevěřím ti. Navíc, já mám periferní vidění, už umím docela dobře vidět i bez očí." zazubil se. "Ale tak... co se děje?" vyzvídal. "Mně se můžeš svěřit, jsem tvůj nejlepší kamarád." usmál se. "Alespoň z mé strany." dodal. Vzlykavě jsem ho objala. "Díky... z mé taky." usmála jsem se. "Jde o to... že Bey viděla Aisua  jít někam s jinou holkou." posmrkovala jsem. Rain zaskřípal zubama. "Nezaslouží si tě." zavrčel, přičemž mi přejížděl konejšivě rukou po zádech. Posmrkla jsem a podívala se na něj. "Ale..." začala jsem klekla jsem si. Pak jsem se naklonila k němu a políbila ho. "...ty ano." dodala jsem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 BeyBay BeyBay | 13. dubna 2010 v 20:20 | Reagovat

mno ehm :D 1) Já bych z toho nebyla vydeptaná..byl bych nasraná a smutná a zklamaná :D
2) okej,ještě že si tam napsala aže se to nemusí vztahovat na skutečnost..páč to se vážně nevztahuje :D ..ty slušňačko xP

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama