Povoláním Upír 2

25. srpna 2010 v 22:58 | Yukčas
Tak dneska kratší, ale osoba chtěla dneska, ale kratší proto, že mě jeden člověk furt rušil. Ale doufám, že good díl bude :)

Z minulého dílu: "Jdu tě varovat." řekla téměř neslyšně (ale já slyšel). "Nová krev." přikývl jsem. Sarah se usmála, a přikývla. "Vím, že ty s tím máš problém." dodala škádlivě. Zatvářil jsem se naoko uraženě. "No tak ale prosím, dávej si pozor, a nezapomeň, že ta vůně může být silná jak chce, hlavně s tím nic nedělej." varovala mě. Přikývl jsem. Stejně jsem se nemohl dočkat další hodiny. Ta úžasná vůně, ta krása a oslnivost... 


 Celou přestávku jsem jí neviděl. Přišla až potom. Úplně mě uchvacovala její vůně. Naprosto úžasná. Vešla do třídy. Zastavila se u lavice a rozhlédla se po třídě. Podívala se na mě. Nemohl jsem odolat, musel sem vědět, co si o mně myslí. 'Proč se na mě tak dívá? To vážně vypadám jako kokot? Sice kus... mmm... ale další kluk, co to chce.' A takhle ohodnotila skoro každého kluka ve třídě. Protože už se seznámila s pár lidma ve třídě, rozhodně není zaujatá proti lidem. Vypadá na rychle se seznamujícího člověka. Jenom se vyhýbala klukům. Jako by z nich měla fobii. Často jsem jí zahlídl, jak mluví sama se sebou. Je divná, a zajímavá. Nějakým způsobem mě to k ní táhne.

Sledoval jsem jí až domů. Bydlí se svojí starší sestrou a matkou. Ani jedna z ní jí nejsou ani podobné, a nemají ani trochu podobné složení krve. Takže je adoptovaná. Nebo něco jiného, ale nic mě nenapadá. Má s nimi... zvláštní vztah. Vešla do domu a pozdravila je. Něco spolu prohodili, ale to bylo všechno. Pak byla ve svým pokoji. Seděla u počítače, mluvila se svýma kamarádama ze staré školy přes webku, a potom se šla osprchovat. Tak mě tak napadá, že sedět na stromě před jejím oknem není moc nenápadný. "Ahoj." řekl kdosi, a přerušil proud mých myšlenek. Trochu jsem se lekl, ale nedal jsem to znát. "Ahoj." odpověděl jsem. Stála v okně, dívala se na mě skrz ofinu, která jí padala do očí a měla jenom ručník. Možná si může myslet, že sem fetiš... sakra. Sem debil. Chvíli na mě zírala a přeměřovala pohledem. "Co děláš tady na stromě? Jdeš náhodou kolem?" zeptala se suše, jako by očekávala, že jí řeknu nějakou debilitu. Vzdychl jsem. Asi budu muset říct nějakou blbost. "No, na stromě je dobře. Lepší vzduch, no, a... hm... výhled. Výhled a vzduch." ach jo. Začala se smát. "Krásná silnice." prohodila a ušklíbla se. "Nechceš raději z tý zimi do tepla?" zeptala se. Zarazil jsem se. Chvíli jsem váhal, ale pak sem přikývl. "Zvládneš to oknem?" zeptala se. Trochu mě to udivilo, protože je nějak až moc v klidu. Vlezl jsem dovnitř. Bylo tam... ne vyloženě uklizeno. Spíš větší nepořádek, než uklizeno. Cítil jsem něco zlého, a zároveň dobrého. "Chceš čaj, nebo colu, bo tak něco?" zeptala se mě. Zavrtěl jsem hlavou. "Fajn." přikývla. Chvíli mě pozorovala, pak se podívala jinam a cosi zamumlala. Pak zavrtěla hlavou a znovu cosi zamumlala. "Jsi divnej." dodala nakonec nahlas, abych to slyšela i já. "Já?" nechápal jsem. Jestli tu je někdo divnej, tak ona. Ale nechci jí kazit představy, takže mlčím. "Tak si sedni. Prosím, sedni si, seď, mlč a nic neber z mýho pokoje." přikázala mi. Pak odešla z pokoje. Nemohla vědět, jestli si sednu. Ale sedl jsem si. Vážně trochu mimo, ale líbí se mi. Je jiná a je zvláštní. Spíš takovej pošuk. Stejně jsem se neubránil prohlížení jejího pokoje. Na stěnách byli všelijaké kresby křídel a svatozáří. I ďábelských ocasů. Taky všude 'Spadla z nebe' několika jazyky. Než jsem si stačil prohlédnout zbytek, vrazila do pokoje. "Nebuď drzá!" ozývalo se zezdola, ale už jenom tiše. "Nejsem!" vřískla Amy a zavřela nohou dveře, protože v rukách držela podnos. Přece jenom mi přinesla něco k pití. A byla už oblečená. "Vidím, že si neporušil moje pravidla." usmála se na mě. Chvilku mi připadalo, jako kdybychom se znali celá léta, a teď se setkali po dlouhé době. "Proč jsi vlastně tu?" zeptal jsem se. Zadívala se na mě napůl vyděšeně a napůl s respektem. "Cože?" vydechla nakonec. "Proč si přestoupila." vysvětlil jsem. Její výraz se změnil na uvolněný a nakonec opět bláznivý. "Mamka chtěla, abych.." prsty naznačila uvozovky, "Změnila prostředí"." dokončila to a vzala si skleničku s colou. "Nechtělo se mi. Nic proti, ale mně se tam u vás nelíbí. Přijde mi to tam..." chvíli hledala vhodné slovo. "Snobský." dokončil jsem to. Udiveně se na mě podívala, ale přikývla. "Přesně tak, snobský." dodala a nalila do sebe colu, jako kdyby do sebe lila nějaký alkohol. "Zvykneš si." dodal jsem povzbudivě. Zasmála se. "Možná." přikývla. Pak se ušklíbla ještě víc. "Když mi nebudou do oken líst divní lidi." dodala a probodla mě pohledem. Pokrčil jsem rameny, ale trochu jsem se usmál, abych nepůsobil... jak? Nikdy jsem nechtěl nijak zapůsobit. "Naštěstí tu budu jenom půl roku." dodala. Cítil jsem, jak se uzavřela. Skončila svůj výklad a přestala mi věřit. Nevím, jestli mi věřila předtím, ale rozhodně se ke mně nechovala chladně, jako teď. Předtím se mi zdálo, že mi věří, teď že mi vůbec nedůvěřuje. "Měl bych jít." dodal jsem a vstal. Sledovala mě, jako bych měl každou chvíli popadnout nůž, a probodnout ji. Jako by se bála, že něco udělám. Pomalu jsem šel ke dveřím. Pak jsem se zarazil. "Měl bych jít oknem." dodal jsem nakonec a koukl na ni. Amy měla otevřenou pusu, jako by chtěla něco říct. "Přesně to jsem ti chtěla právě připomenout!" zasmála se a ukázala na mě, jako by měla pistoli a zvedla u toho palec. Přešel jsem k oknu a podíval se na ni. Stála kousek ode mě. Někoho mi připomínala, ale nemohl jsem si připomenout koho. "Měj se." řekl jsem. "Zítra ve škole." dodal jsem a otevřel jsem okno. Dovnitř se navalil studený vzduch. "Počkej." zarazila mě, když už jsem chtěl jít. "Příště pls zazvoň dole jako každej normální člověk." doporučila mi a mrkla na mě. Pak se zasmála. "Ale dneska oknem." dodala. Usmál jsem se na ní. Vyskočil jsem na větev a pak začal šplhat dolů. Celou dobu mě sledovala. Ještě než jsem odešel z jejího dosahu jsem zastihl 'Pošuk jeden' a uchechtnutí. Ale ne opovržlivé. Ale zaujaté a zajímající se. 

Celou noc jsem musel přemýšlet nad ní. Všiml jsem si, že jsem si její krev vůbec nepřipomněl, když jsem byl u ní. Přitahuje mě tak jako tak? A taky jsem přemýšlel, koho mi tak připomíná. Katherinu...
amy.
Sice malej pict a kráááátkej díl, ale tohle je Amy :D ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Denisa Denisa | Web | 25. srpna 2010 v 23:02 | Reagovat

Ahojky, jsem ve finále a potřebuju tvůj hlas a to ZDE:
http://charmed-4.blog.cz/1008/jeste-jedno-kolo-sonc#komentare
JSEM TAM JAKO Denisa.
Předem moc a moc děkuju.

2 Gebbi Gebbi | 25. srpna 2010 v 23:09 | Reagovat

yeah. super :) a děkují :)

3 Chie Niji Hatsukora Chie Niji Hatsukora | Web | 25. srpna 2010 v 23:22 | Reagovat

tak to mam oboje, skype je trixie360 a fb ti dam tam =D

4 Chie Niji Hatsukora Chie Niji Hatsukora | Web | 26. srpna 2010 v 22:28 | Reagovat

ted me tak napadlo.... jestli sis me uz pridavala a ja te smazala, neber si to osobne =D a jestli ne tak si me pridej. =D me si totiz na skype pridava strasne moc lidi a ja ani nevim kdo to je :D

5 Chie Niji Hatsukora Chie Niji Hatsukora | Web | 27. srpna 2010 v 13:18 | Reagovat

vyvolenou jsem četla už dávno, teď jsem si objednala nezkrotnou, ale to jsem přečetla zatím pár stránek

6 Chie Niji Hatsukora Chie Niji Hatsukora | Web | 27. srpna 2010 v 13:20 | Reagovat

teď mě tak napadlo... podle tohohle dílu :D nečetlas nahodou upíří deníky? :D

7 Chie Niji Hatsukora Chie Niji Hatsukora | Web | 27. srpna 2010 v 14:38 | Reagovat

ale tak, že tady máš něco o katherine =D upíří deníky jsem dostala od rin-chan tak je čtu, jinak nejde o to že mi upíři berou, pac moc neerou, ale skolu noci videla mamka v kniznim klubu tak jsem rekla at mi ji vezme a upiri deniky jsem videla v knihkupetvi a libily se mi ty obaly :D a jeste si chci koupit vampyrskou akademii :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama