Povoláním Upír 7

31. srpna 2010 v 20:31 | Yukčaa :D
Z minulého dílu: Pohodila hlavou směrem ke dveřím, a její temně hnědé vlasy poskočily za ní. Někdo zaklepal na dveře a ani nečekal na pozvání a vešel. K mému nosu se dotáhl děsivý smrad, který připomínal bahno. "Rád vás vidím." pronesl příchozí ironicky a bez zeptání si odložil. "Asi se ptáte, proč tak smrdím... musím se maskovat." dodal. "A sem tu, protože tu přespím." dodal ještě a přišel až k nám. "Co tu děláš, Aisu?" zeptala se Sarah roztřeseně. "Něco tu hledám. Něco k jídlu." ušklíbl se a tím ukázal tesáky.

"Co přesně?" zeptal jsem se ostře. Aisu se na mě podíval s vražedným výrazem. Vražedným a chladným. "To tě nemusí zajímat." zavrčel. "Ale jo, zajímá mě to." odpověděl jsem stejně naštvaně. Pocítil jsem zimu. To se mi ještě nestalo, za dobu, co jsem upír. Protože mi nevnímáme chlad, ani teplo. Jenom bolest když už. "Jestli tady budeš chtít být, tak mi to rychle pověz..." zavrčel jsem a nemohl jsem se ubránit nutkání vycenit na něj tesáky. Děláme to při výzvě, nebo když jsme hodně, hodně, hodně naštvaní. Aisua moc neznám. Párkrát jsme se potkali a nebylo to milé setkání. Poprvé jsem ho viděl, když byl ještě malej. Je to napůl upír a napůl vlkodlak. Stárne pomaleji (jenom dvacetinovou rychlostí, tzn, že za dvacet let zestárne o rok). Bylo to, když si hledal potravu. Už jako malej a takovej sadista. "Proč si sakra tady?" ozvala se Sarah, jako by se právě v tuhle chvíli probrala. "Říkal jsem." odsekl Aisu. "Mimochodem... jde sem pěkná řada kamarádíčků podobných vám." dodal a nepřátelsky se ušklíbl. "Díky za upozornění." odsekl jsem. Nemáme se vůbec v lásce. Nevím, co zamýšlel, ale asi chtěl udělat všechno pro to, aby nás dostal do průšvihu. Dál jsem si ho nevšímal. Stačil mi ten psí zápach, abych se odklidil pryč. 

Ráno jsem nešel do školy. Hned před sedmou jsem byl u Amyinýho okna a klepal. Rozespale mi otevřela. "Co je?" zeptala se rozespale a zívla. "Nesmíš jít do školy." vyhrkl jsem. "Co...? Proč?" zeptala se nechápavě. "Jsou tu jiní... ehm... upíři, kteří chtějí tvoji krev. Prosím..." prosil jsem. Zarazila se. "Moji krev?" zopakovala šokovaně. Přikývl jsem, naprosto vážně, ale ona se začala smát. "To nehrozí." dodala. Polkl jsem. Napůl šokovaný její pohodou, a napůl vyděšený, že to bere tak lehce. "Ne, ne Amy. Poslouchej mě." řekl jsem a vpadl dovnitř. Objevil jsem se za ní. "Poslouchej mě." zopakoval jsem. Trhla s sebou, jak se lekla. "Přestaň se pohybovat rychle... a mluv teda." vyzvala mě. "Jak ses řízla... ta krev byla cítit, a rozhodně ne málo. Ucítili jí i naši staří známý. Jeden nás už navštívil, Amy. Chtějí tebe. Tvoji krev!" vykřikl jsem bezradně. Amy si rychle přiložila ukazováček ke rtům. "To si nemůžou vzít jinou podobnou krev?" zeptala se a sedla si na postel. "Každý upír bere krev jako zásadní ingredience moci. Čím lepší krev, tím silnější upír. A ty máš jedinečnou krev, protože jsi... víš co. A tak proto chtějí tvoji. Je spousta upírů, kteří se chtějí pomstít, nebo zabíjet a být čím dál tím silnější a nakonec ovládnout svět." při posledních slovech se zakřenila. "Tomu, kterej by chtěl ovládnout svět bych se začla tlemit." zašklebila se ještě víc. Objevil jsem se před ní a chytil jí za ramena. Jak se lekla, ucukla. "Ber to prosím vážně." poprosil jsem jí. "A co teda mám dělat?" zeptala se. "Zůstaň doma. A ostatní už neřeš. Nezkoušej brát do ruk ostrý věci... a tak podobně." poučoval jsem jí. "Jako k malýmu dítěti. " zavrčela. "Ne, prosím, respektuj to." zaprosil jsem beznadějně. Chvíli se na mě dívala, a pak se zadívala do rohu. Nakonec vzdychla a přikývla. "Dobře..." dodala. Usmál jsem se a pak se vydal k oknu. "Jenom proto si přišel?" zeptala se trochu zklamaně. Nechápavě jsem se k ní otočil. "Jo... a dobrý ráno." dodal jsem. "Ach jo, vy ste vážně k nezaplacení." zasmála se a tlačila mě k oknu. "My?" nechápal jsem. "Kluci." vysvětlila. Otevřela mi okno a dala pusu na tvář. "Měj se." dodala a usmála se. Taky jsem se chabě usmál a seskočil dolů. Už nepotřebuju strom. Ještě mi zamávala, ale to už jsem svým rychlým během zmizel.

Hned, jak jsem přišel, mě Sarah s vážným výrazem zastavila. "Cítím nával velké síly. Bille, chápeš, co to znamená? Ona je to, co jsem slíbila zničit. A ona je to, co způsobí náš zánik, jestli my nezničíme jí." řekla rázně. Bylo vidět, že to neříká ráda, ale měla u toho vážný výraz. "Ne." zavrčel jsem rychle. "Žádné my. Já ji budu chránit." dodal jsem. Sarah vzdychla. "Bille, ty to nechápeš. Probuď se!" řekla bezmocně. "Jsem vzhůru, Sarah, dlouho. Nech mě, vím, co je pro mě dobré. Nebudu rád, když budeš stát proti mně, ale jestli to tak bude, já s tím nic neudělám." řekl jsem vyrovnaně, ale vůbec jsem to tak necítil. Chtěl jsem jí říct, že jí rád pomůžu. Ale něco mi v tom bránilo. Byla to Amy. A já k Amy něco cítím, a nehodlám to hned zahodit. "Bille! Já tě sakra nechci ztratit! Jsi moje jediná rodina, a jediný komu věřím!" rozkřikla se. Nastala chvíle ticha. "Sarah... nech mě uvažovat za sebe." dodal jsem nakonec. Pak jsem cosi ucítil. Amy je ve škole. Sakra, něco sem jí řekl, no ne? To sou holky vždycky takový? Sakra. "Sarah, musím jít. Dořešíme to pak. Promiň... zatím se měj." řekl jsem rychle a rychle jsem zmizel.

Už zvonilo, a konečně jsem se objevil ve třídě. Na poslední chvíli. Uff! Ihned jsem zahlídl Amy. I ona se na mě dívala. Docela provinile se na mě dívala. Zamračil jsem se a chtěl jít okamžitě k ní, ale už do třídy vstoupila angličtinářka. "Posaďte se prosím, pane Carten. Nebo nám chcete něco říct?" zeptala se ostře a pozvedla obočí. Zavrtěl jsem hlavou a šel rychle na místo. Profesorka začala svůj výklad, ale já neustále sledoval Amy. Jako by se snažila vyhnout mému pohledu, ale pořád se mým směrem nahýbala. Pak se otevřely dveře. Dovnitř vstoupila holka. Peroxidově blond vlasy, zelený oči, vysoká a hubená. Měla arogantní výraz. Okamžitě jsem slyšel, jak Ciera zaprskala žárlivostí. "Ahoj, jsem Yukira." řekla. Všichni kluci se slintavě nahnuli dopředu a skoro by začali příst, kdyby se neozval další prskavý zvuk od Ciery. Yukira pohodila vlasy a prohlídla si všechny po třídě. Jelikož dneska Gebbi chyběla, Yukira se rozhodla sednout si vedle Amy. Jak šla na místo, její podpatky klapaly a ona neuvěřitelně kroutila zadkem (a ani jsem nevěděl, že takhle to jde). Měla uplé černé rifle zastrčené do bot na podpatku, které vypadaly jako obyčejné kecky, akorát byly na podpatku. Měla volné, skoro průsvitné tričko, a bylo vidět, že ona rozhodně nepřišla po svých, nýbrž se svezla v dost luxusním autě. Nejspíš nějaké audině. "Ahoj, jsem Amy." usmála se na ní. "Super. Moje jméno si slyšela." zavrčela v odpověď Yukira. Z jejího hlasu bylo znát, že se řadí do nadřezenější linie lidí. Podívala se po třídě a párkrát se zastavila pohledem na nějakých klucích. Pak se zastavila na Cieře. Ani jsem se nemusel dívat, že byla rudá vzteky. Yukira pozvedla jedno dokonale vytrhané obočí a opticky se jí zvětšily obě namalované oči. Poté jsem si jí raději nevšímal. 

O přestávce jsem si Amy odvedl od všech pryč. "Něco jsi mi slíbila." řekl jsem přímo. "Taky zdravím." usmála se. Probodával jsem jí pohledem. "Jo, já vím. A neslíbila, jenom sem řekla, že jo. Zbytečně vyšiluješ, sakra. Nic tu není. Nebo si myslíš, že by mi mohl třeba on ublížit?" pohodila hlavou směrem za mě. Zrovna tama procházel profesor na chemii. Stařeček to je. "On zrovna ne. Ale nové tváře. Dávej si pozor." řekl jsem. "Jasně, copak si myslíš, že Yukira je upírka, nebo něco podobnýho?" sykla. "Ne, to ne, ale..." "No tak vidíš. To, že do jiných ročníků přicházejí nový studenti, neznamená, že úplně všichni, všichni do puntíku, jsou upíři." sykla. Pak vzdychla a usmála se. "Neměj o mě starost." dodala a chytila dlaněmi můj obličej. Byly teplé a hřejivé. "Klídek." dodala a ještě víc se usmála. Pak mě políbila, ale jenom krátce, protože začalo zvonit. Pomalu jsem šel za ní. Najednou jsem ucítil obrovskou sílu. Sakra, tohle nebude pěkný, jestli s tím budem bojovat.

yukira
Yukčas :D no já nwm, já tu být nechtěla :D osoba nejmenná si mě vyžádala :D ... 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aisu Hitsugaya Aisu Hitsugaya | Web | 3. září 2010 v 18:51 | Reagovat

sem čekal neakou anime obrázek tebe a né tohle :D ach jáj :D ale jako dobrý holka ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama