Září 2010

Krev

21. září 2010 v 16:37
Upozornění! Toto psala Ria the Evil! :D kopíruju se zdrojem, ale mrtěěě se mi to líbilo... se dělím :P ... její blog je here :P :D ... a jako... mrtěě mocný RIO :D 

Krev. Je to báječné když můžu zabíjet pro tu úžasnou životu dárnou tekutinu. Když můžu trhat končetiny živím lidem a když mě pak ohodí jejichkrev. Miluji to. Často mívám sny o krvi, pro Vás je to asi nechutné, ale mě vzrušuje když z těla vytéká krev a srdce přestává bít. Celé je to o krvi. Nikdo nemůže být bez ní.

Je krásné vidět malé dítě jak pláče nad mrtvým tělěm své matky. Slzy které se mísí s krví když dopadají na zem. Probouzí to ve mně touhu. Touhu zabít. Nemůžu si pomoct. Jdu pomalu k dítěti, můj výraz je šílený. Už se těším až ho zabiju. Až na svích rukou pocítím jeho krev. Pláče, pláče a dívá se na svou matku. Přiklekne k ní a snaží se jí probrat. Natáhnu se k ní a vytáhnu jí na nohy. Dívá se na mě svíma uslzenýma očima. Podívám se do nich a v tu chvíli jako by do mě uhodil blesk. Zahlédnu tam sebe, uvědomím si že tahle dívka je jako já. Je stejná. Taky mi zabili mámu.

Psychoza Září

15. září 2010 v 15:15
Jít v dešti. Kapky bubnují na listech, a pak padají dolů, jako bezvládná tělíčka něčeho neurčitého. Nevidět na krok. Mlha se snáší až k zemi a clání pohled do nového neznáma. Mrznout až na kost. Mlha ochlazuje okolí veškerou svojí přítomností, přestože kapky deště jsou krásně teplé. Přemýšlet jen o svém. Pocity, které se ovlivňují počasím, neberou ohled na jedince samotného. Užírají, trápí. Umírat v sobě, žít v jiných. Čekat na někoho, kdo nepřijde, a přinese s sebou tmu ve světle. Být milován někým, kdo neumí milovat. Svoji pravou tvář zakrývat maskou, která není viděna.

Sedět v rohu místnosti. Kraj všeho, pocit bezpečí. Bezpečí. Pocit bezpečí v nebezpečnu, které s sebou nese zodpovědnost. Na povrchu šťastný, uvnitř smutný. Bolest. Udeří od neznámého, pomoc nepřijde. Sedět v rohu, bolest. Krvácí, přesto krev nezahlédne. 


 U mě projevy psychotraumatu :D s zblázním lidiiii :D

Povoláním Upír 10

5. září 2010 v 22:15 | Yukiřina
Z minulého dílu: Nastala chvíle ticha. "Ona odešla úplně?" zeptala se chvějícím se hlasem Amy. Doslova jsem se vedle ní objevil. Leknutím zalapala po dechu, ale nerozebírala to. "Jo." přikývl jsem sklesle. Amy mě soucitně objala. Pohladila mě po vlasech. Její teplý dotek mě uklidňoval. Byl jsem rád, že se mnou je. Že se mnou je teď...

Velký D.P.C.!

5. září 2010 v 20:52 | Yukiraaa je v prde*iii
Děcka, to je někde!... nene, to není vtipný, a víte vy proč? Protože jsem chtěla přidat obrázek, ale co se neděje? Je tam limit... tak to není tk hrozivý ještě... no tak si to začnu mazat.... úplně pohodička. Je to asi týden zpátky (co sem to mazala), no a až teď (Klepejme si na čelo) sem zjistila, že to, co smáznu v galerce, se smaže ají v blogu! Whuáááá! Já sna zešílím... ty-ty-ty... ty obrázky, který sem pracně upravovala, už nemám jiný... jakože už je nemám jinde uložený! Wuááá... to je někde... pro příště, nevíte, jak nějak obejít ten obrázkovej limit?? :D ... protože já sem fakt hloupá blond kráva asiiiik :D

Povoláním Upír 9

5. září 2010 v 20:42 | Yukira
Z minulého dílu:  "Co se děje?" zeptala se. Zčásti jsem ji ignoroval a zčásti přemýšlel nad tím, co se děje doopravdy. "Potřebuju za Sarah." zalhal jsem. Nesnáším lži. Nechci lhát! Zase se nevesele usmála. Znovu jsem to přehlídl (jen jsem to nezmiňoval). Došli jsme k jejímu domu. "Tak, nespěcháš?" provokovala. Jen jsem se ušklíbl. "Jo, spěchám." přikývl jsem. Znovu se nevesele usmála. "Co se děje?" zeptal jsem se. "Copa myslíš?" zeptala se, jako kdyby se vážně nic nedělo. Podíval jsem se na ní víc vážně. Povzdechla si. "Někdy jindy... už spěcháš a já taky. Zítra." řekla a mile (a nevesele) se usmála. Jen pokrčila rameny a šla dovnitř. Mírně zabouchla. Otočil jsem se a šel domů.

Povoláním Upír 8

3. září 2010 v 19:01 | Yukira
Z minulého dílu: "Jasně, copak si myslíš, že Yukira je upírka, nebo něco podobnýho?" sykla. "Ne, to ne, ale..." "No tak vidíš. To, že do jiných ročníků přicházejí nový studenti, neznamená, že úplně všichni, všichni do puntíku, jsou upíři." sykla. Pak vzdychla a usmála se. "Neměj o mě starost." dodala a chytila dlaněmi můj obličej. Byly teplé a hřejivé. "Klídek." dodala a ještě víc se usmála. Pak mě políbila, ale jenom krátce, protože začalo zvonit. Pomalu jsem šel za ní. Najednou jsem ucítil obrovskou sílu. Sakra, tohle nebude pěkný, jestli s tím budem bojovat.

Školaaaa

1. září 2010 v 12:37 | Yukiřina
Možná, že ste si všimli, že je začátek školy :D ... je to na hovno :D .. brzo vstávání. Ale na druhou stranu sem ráda, protože ve školním roce se na blocích objevujou věci častěji :D ... tk doufám, že to bude jako minulej rok :D nezklamte měěě! :D 
Vaše šáhlá Yukča :D